Příspěvky

Kritika (recenze): Co tě nezabije - Anna Geislerová

Panoptikum obyčejných lidí  Aňa Geislerová: Co tě nezabije  Ikar,Praha 2023, 208 s.  Co tě nezabije – Aňa Geislerová    Česká herečka Aňa Geislerová (nar. 1976) se zapsala do literárního povědomí již svou prvotinou P.S. za kterou získala cenu Magnesia Litera. Od té doby přispívala pouze do knih povídek společně s ostatními autory. Až v roce 2022 se rozhodla vydat další dílo s názvem Co tě nezabije. Jedná se o sbírku krátkých povídek o obyčejných lidech.    Již název může v některých čtenářích vyvolávat pocit nedokončenosti, možná i zdání pozitivity. Sama jsem již od dětství slýchávala pořekadlo: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Proto jsem do knihy pustila s očekáváním, které se velice lišilo od reality, kterou jsem dostala.   Hned na první stránce mě velice mile překvapil rozsah slovní zásoby autorky. Mnoho vět nese malebný nádech, kterým Geislerová ukazuje nádheru českého jazyka. Vytříbeným jazykovým projevem podtrhuje celkovou náladu a prost...

PSP – Inspirace, jídlo pro hladový krk autora

Obrázek
  Vítejte zbloudilé duše v mém malém koutku! canva.com, AI   Každý příběh potřebuje inspiraci. Je to jeden se základních kamenů psaní. Ta jiskra, která vzplane oheň epického příběhu. Je to ten pulz, který otevírá dveře fantazie. Když jsem kdysi psávala, tak jsem se setkávala s otázkou, kam na ty nápady chodím. Pravdou je, že všude možně. Než to více začnu rozvádět, tak chci upozornit, že to co uvedu v následujících řádcích neznamená, že vykrádám. Ne, plagiátorství je špatné. Nedělejte to úmyslně (fanfikce jsou trošičku jiný šálek čaje). Ráda bych zde uvedla dva citáty z knihy „ Jak číst literaturu jako profesor “ od Thomase C. Forstera: „ Zcela originální dílo neexistuje. “ a „…, příběhy vyrůstají z jiných příběhů, básně z jiných básní.“ Není to o prostém kopírování, ale o věcech, znalostech, které jsme zažili a šoupli někam do šuplíčku našeho podvědomí. Proto když začnu psát, tak se nenechávám odradit tím, že mi to něco připomíná. Vždyť se ...

Projekt: Po stopách příběhu

Obrázek
Ví tejte zbloudilé duše v mém malém koutku! canva.com, AI   „ Projekt Po stopách příběhu “ vznikl, protože ráda píšu… ráda píšu už od 12 let (s přestávkami). Můj první příběh vznikl asi o něco dříve, než jsem si plně uvědomovala. Někdy na prvním stupni ZŠ jsem napsala pohádku o slonovi. Bohužel se někam ztratila, takže tento prvotní počin skončil někde v hlubinách mé špatné paměti. Ve dvanácti jsem ale začala snít o tom, že vydám jednou knihu (haha, stále nic). Můj příběh se točil okolo dívky, která žila u strýce a dostane se do čarodějné školy. Ano, hádáte správně. V té době jsem milovala Harryho Pottera. Poté následovalo mnoho dalších příběhů – romantické / čarodějné / upírské / magické / duchařské povídky.   Prostě jsem jednoduše skončila u fantasy. V mezi čase jsem si střihla i „kariéru“ v odvětví fanfikcí (ach, můj milovaný blog a báječná léta). Jenže čas šel a já se od psaní začala vzdalovat. Má mysl stárla, zakrněla. Kus mě chyběl… Teď jse...

O blogu

Obrázek
  Inkoustová vás zdraví! Vítejte na mém blogu. Ať vás sem zaváli bohové písma nebo pouhá hříčka náhod, i tak jste zváni do mého království. Snad vás něco ze zákoutí mého blogu zaujme. Co tu primárně můžete najít? v    Moje „ spisovatelské “ kroky, v    příběhy z mého života, v    recenze a postřehy ze stavby miniatur, v    recenze knih, v    mé příběhy (asi), v    a další náhodné věci, které mi vítr zavane do cesty.         A kdo vlastně jsem? canva.com - AI generátor Zvolila jsem si přezdívku Inkoustová, protože miluji když mohu  psát na papír. A co jsem vlastně zač? To se dá těžko popsat v pár větách. Asi vás nechám, ať si o mně  vytvoříte obrázek sami. Ale aspoň něco vám o sobě prozradím.  Považuji se za introvertní osobu, která se snaží v životě hledat  kreativitu a klid. Jsem lovkyně příběhu, což znamená, že se  dlouhé hodiny dívám na seriály, hltám knih...

Temný vlkodlak ze Stínů

  Temný vlkodlak ze Stínů Tiše vystoupala po schodech k hlučnému sálu. Dnes nebo nikdy. Celé její tělo touto myšlenkou bylo protkané. Je to její jediná šance. Skleněné střevíčky jí tlačily do prstů. Šaty jí bránily ve volném pohybu. I přesto se pohybovala, jako by se vznášela ve větru. Aura elegance ji obklopovala.                 Vstoupila do sálu. Sluhové se po ní s úžasem ohlíželi. V tu chvíli hudba přestala hrát. „Kdo je to?“ ozvalo se do ticha. Všechny zraky se na ni obrátily. Mírně sklopila hlavu, aby vzbudila pocit studu. I tak dál pokračovala sebejistým krokem. Lidé ji ustupovali z cesty. Bez potíží došla až k vyvýšenému pódiu, kde seděla královská rodina. Klesla v poklonu: „Vaše výsosti, přináším mnoho pozdravů z Říše pohádek.“ Král ihned vyskočil v překvapení: „Říše pohádek? Jak čest, že její vyslankyně k nám zavítala. Je nám ctí vás pohostit na dn...